Óda o mé pravé lásce

Dlouho předlouho jsem přemýšlel, jak toto mé vyznání začít. No a prostě je to tak, že bych chtěl vyjádřit, jak šťastný jsem, že jsme na sebe počkali 🙂 A jak vesmírně moc miluji svou Lucys Blondys 🙂

Přišlo to z nenadání, jako hvězda z nebe, seznámení bylo rychlé a intenzivní. O to mám pocit, že je naše souznění osudovější a upřímnější. Je to tak, opravdová láska, ta vytoužená spřízněná duše, existuje. Jen prostě neleží u nohou a je za ni potřeba bojovat.

„Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát – to ne, i jednou je dost“ zpívá Jan Nedvěd.

Já jsem rak, znamení skvělé, romantické, citlivé až plačtivé povahy 🙂 Od té doby, co se mi začalo zapalovat jedno i druhé lýtko, tak jsem si vždy přál, že najdu svou princeznu, jak se říká „pravou lásku“, ženu, kterou budu milovat celým svým srdcem, budeme si rozumět, budeme se smát, vychovávat děti a držet se spolu za ruce až na věky věků. A tak jsem i přistupoval k životu. Ono to hledání dokonalého protějšku však člověka přestane bavit, když stále nepřichází … A tak jsem si řekl, že si na nějaký ten čas dám s hledáním jedinečné lásky pokoj. A že si budu užívat života, cestovat, sportovat, cvičit jogu …

Náš příběh je jako z pohádky či z Holywoodu. Bez nadsázky. Bylo to jako sen. Já jsem přece ten kluk, co sbalil svou lektorku jogy! 😀 Nějakou dobu jsem na lekce poctivě chodil a cvičil s čistým očekáváním relaxace mého těla i ducha. A jako správný trochu perfekcionista, jsem chtěl cvičit všechny polohy správně a poprosil jsem o individuální lekci. No a pak už to byl vodopád, poděkování formou pozvání na panáka, milion sms o Malém Princi, další milon sms jen tak, doprovázení domů, spousta večerů a spousta rán, několik probdělých nocí. To byly první dva měsíce. A pak stěhování, výlet do zahraničí, na hory, otěhotnění, první dcera Beátka … první rok a půl. Teď jsme už všichni Petrželky se stejným příjmením, s další dcerou Karinkou a společnou spokojenou domácnosti. Společně podníkáme a vychováváme dvě dcery. Občas si nerozumíme, občas se na sebe zamračíme. Ano, i to k tomu patří. Ale jak v jednom rozhovoru řekl pan Marek Eben „Není dokonalého protějšku, dokonalý vztah je o míře zvyknutí si na sebe“. A je to tak. Samozřejmě, že mě sere, že mi Lucka neustále schovává druhou utěrku v kuchyni a já si nemám čím utřít ruce 🙂 Ale jsem tak nesmírně obrovsky rád, že jsem vydržel, že jsem šel za svým snem, že si mě vybrala a že jsme se potkali. Jsem štastný a vděčný a neměnil bych nic. Děkuji.

Všichni nešťastně zamilovaní, vyčkejte. Opravdu, není to kec. Chce to volnou hlavu, netlačit na pilu, trochu chemie, trochu taktiky a správně zvolených zpráv 🙂 Žijte svůj život naplno a vesele a hlavně trpělivost a ona přijde. Někde kolem i ta vaše spřízněná duše chodí.

Všichni šťastně zamilovaní, hýčkejte se. Buďme vděční za člověka, kterého doma máme, milujme se a smějme se, snažme se konflikty řešit a ne prohlubovat, nebuďme malicherní a domýšliví. Buďme zde jeden pro druhého a šťastně žijme.

Všichni happy singles generation, držíme palce, ať jde všechno tak, jak má 🙂

Tímto blokem chci jinou cestou, veřejně vyjádřit, jak jsem rád, že tě mám. A jak jsem rád, že si tak hezky žijeme a rozumíme si. A že chápeš, že prostě nejsem dobrý na dárky a tak ti daruji tento článek jako dárek k narozeninám. Takže vlastně ještě dodávám, že ve šťastném vztahu s tou pravou je potřeba pochopení a že děkuji, že ta moje pravá láska chápe, že loňský dárek k narozeninám jsem odkládal a odkládal, až jej spojuji s tím letošním 😀 A že ví, že to není neúcta nebo že bych na ni méně myslel, ale že obdarovávání nemám v krvi. Tak jak někdo neumíte počítat anebo vám nejde angličtina, já neumím dávat dárky, no 🙂

Takže lásko, letos bez dopisu a přeji všechno dobré, dobrou náladu a spoustu trpělivosti 🙂 Zbožňuju tě!